Konečně pořádně na sever
Hned po probuzení přijela rangerka, stáhla nás o 15 dolarů a pokecala o místní přírodě a cestě na
Aljašku. Ranní rutinu, která se skládá z balení, snídaně a základní hygieny, jsme zvládli za hodinu, což
je docela akceptovatelné.
Tuhle noc jsme poprvé spali v mém novém stanu, který bych prohlásil za perfektní kousek outdoorového
vybavení. Koupil jsem ho na doporučení kámoše Blechouna a spokojenost je maximální. Karimatka za pár
dolarů mě trochu tlačí, ale vzhledem k tomu, že si ji nebudu brát zpět domů, tak to dokážu přežít.
Po osvěžení v nedaleké říčce a doplnění paliva konečně jedeme svižně na sever. Včerejšek byl trochu
frustrující. Za hodně hodin jsme ujeli málo kilometrů, ale dnes to odsejpá. Provozu je málo a silnice
jsou rovné a v perfektním stavu. Většinu času se dá jet přes 100 km/h. Odpoledne chceme dorazit do
Prince George a pak směřovat dále na Whitehorse, kam přibližně nás měla přivézt loď (do Haines cca 4
hodiny daleko). První 2 hodiny jsme projížděli horami a střídaly se epické výhledy na řeky, vodopády a
štíty hor. Pokračujeme po relativně placaté oblasti, která alespoň umožňuje trochu zrychlit. Všude kolem
jezdí tisíc kempovacích aut, gigantické pickup trucky a míjíme spoustu kempů.
Za celý den jsme ukrojili pořádnou porci kilometrů, přes 800. Naše auto, které jsme pojmenovali Modrý
medvěd (blue bear) má dvě nedocenitelné vlastnosti, které usnadňují řízení. První je adaptivní tempomat,
který drží rychlost a v případě, že dojedete auto před vámi, sám brzdí, nebo zrychluje. V podstatě pak
není třeba držet nohu na plynu a usnadňuje to mentálně celý proces. Druhá věc je sledování čar, kdy auto
hlásí, když jedete přes čáru a zároveň samo zatáčí. Občas je třeba s autem trochu zápasit, když chci
zatočit přes čáru a neblikám. Silnice tu jsou široké a kvalitní, permanentně obklopené lesy, se spoustou
prostoru na předjíždění.
Po třech hodinách jízdy z Prince George jsme dorazili k jezeru na malé kempoviště. Čekali jsme trochu
soukromí, ale asi 10 RVs (recreational vehicle = karavan) nás vyvedly z omylu. Na krásně posečené loučce
u jezera jsme postavili stan. Po koupeli v přiměřeně studené vodě jsme začali vařit delikatesní večeři,
salát a špagety s omáčkou z tuňáka. Máme s sebou 2 bedýnky piv. Jedny jsou dobré a jedny hnusné. Mysleli
jsme, že vychlazení hnusných pomůže chuti, ale nepomohlo. Všude kolem je tolik hluku, že medvědů se není
třeba bát. Kolem 10 hodin jsme zalezli do stanu.
Za celý den jsme viděli 3 medvědy u silnice. Dokonce nám jeden černý přeběhl přes cestu. Nevím, jestli
je to v Kanadě dobré, nebo špatné znamení.