Fairbanks and the way to Denali
By Lukas:
For this part of the trip, there isn’t much to say. Fairbanks was our northernmost point of the trip –
that is further north than Norway’s Trondheim. It has mainly a huge airforce base close by, where we
could see many fighting planes landing and standing on the airfield.
But otherwise, the city seemed to be quite ugly and dull. We only got supplies in Fairbanks and ate
burgers at the northernmost Wendy’s (fast food).
The drive to the famous Denali National Park was similar to the days before. Trees, trees, and more
trees.
By Tomas:
Ráno se spustil lehký deštík. Vymýšleli jsme, jak to uděláme s vařením a balením a než jsme to
vymysleli, deštík přešel do mastodontního slejváku. Bazilion kapek útočilo na plachtu našeho stanu, pod
kterou jsme klohnili snídani. Většinou si ráno dáváme vločky s brusinkami a čaj. Je to rychlé, teplé a
chutné. Předpověď počasí neslibovala rychlé ukončení deště, tak jsme udělali rychlou akci a všechny věci
expresně nafutrovali do auta.
Po hodině a půl jsme dorazili do Fairbanks. Kousek od města jsme míjeli armádní letiště. Viděli jsme
spoustu stíhaček. Od F-15 po F-16 a několik bombardérů. Dokonce jsme viděli přistání čtyř F-15 jen během
cesty podél letiště.
Nakoupili jsme zásoby a zašli do Wendy’s na burger. Minule jsem byl ve Wendy’s u Niagarských vodopádů
před asi šesti lety. Dal jsem si tenkrát double Baconator burger, který byl tak mastný, že jsem ho v
sobě málem neudržel. Tentokrát jsem byl moudřejší a dal si pouze single Baconator, který mi dodal
spoustu energie po celý zbytek dne. Ve Fairbanks jinak nic moc není. Je to takové klasické rozplyznuté
Americké město.
Po dvou hodinách jízdy jsme dorazili do jednoho z nejvíce vyhlížených míst našeho roadtripu, národního
parku Denali. Zakempili jsme u vstupu do parku, zjistili jsme tunu informací v návštěvnickém centru,
zabookovali bus na 6:30 ráno další den. Do parku není možné vjet autem, a proto je třeba se pohybovat
místními autobusy. Máme velká očekávání, tak uvidíme, co nás čeká. Chceme jet do oblasti tundry, asi 2,5
hodiny cesty jedním směrem a tam si dát kolečko divočinou.
Ráno mi napsal kamarád, kterého jsem viděl naposledy před asi 4 roky, jestli nechci dát pivko a
přenocovat u něj ve Vancouveru před odletem domů. Bylo to super překvápko a moc se na to těším. Vůbec
jsem netušil, že tu je.
Celkem máme zatím najeto cca 4500 km, což je docela svižné tempo. V dalších dnech budeme spíše hikovat,
takže to bude trochu pohodovější.